Deset dní v krytu, které změnily směr
Když se dnes před Vilou Mátma fotografuje Andrew Urbiš v modrém oděvu, celý začátek působí téměř idylicky. První pokus ale proběhl v úplně jiném prostředí: v bývalém atomovém krytu ostravského dolu Jeremenko. Urbiš tam strávil deset dní ve tmě a experiment probíhal pod lékařským dohledem s měřením základních životních funkcí.
Tehdejší interní časopis centra píše, že právě výsledek tohoto pobytu přesvědčil vedení k dalšímu kroku. Tma se neměla stát jednorázovým experimentem, ale samostatnou součástí nabídky centra. Archiv České televize navíc zachycuje Urbiše už v dubnu 2009, kdy o desetidenním pobytu mluvil v pořadu Uvolněte se, prosím.
Tohle je pro příběh Čeladné podstatné: projekt nezačal hotovou teorií ani stavbou na zelené louce. Nejdřív tu byl osobní pokus jednoho terapeuta a až potom rozhodnutí vytvořit prostor, kam by mohli vstoupit další lidé.
Naposledy to byla desetidenní terapie tmou.
Archiv České televize, duben 2009
Malý dům na okraji parku dostal nové jméno
V průběhu roku 2009 vybralo centrum malý objekt na okraji lesoparku a nechalo ho kompletně přestavět. Dostal jméno Mátma. V únoru 2010 v něm první zkušební pobyt absolvoval znovu Andrew Urbiš; od března měli ve zkušebním režimu následovat první hosté.
Místo tak vznikalo uvnitř areálu s mnohem delší pamětí. Léčebná tradice v Čeladné sahá k lázním založeným Janem Mayem v roce 1902. Z lázní se v roce 1951 stala nemocnice a v roce 2000 Beskydské rehabilitační centrum. Vila Mátma je v tomhle příběhu mladá, ale nevznikla izolovaně.
Také její podoba je jiná než u většiny českých pobytů ve tmě. Nejde o dřevěnou chatku v sadu, ale o samostatně upravený apartmán uvnitř zdravotnického areálu. Současné fotografie ukazují velkou obytnou místnost s lůžkem, polohovacím křeslem, stolem a cvičebními stroji; jídlo a voda čekají v oddělené části za zatemňovacím závěsem.
Déšť na střeše a sto kreseb ve tmě
První měsíce provozu nezůstaly jen u technického popisu nové služby. Už šesté číslo Čeladenské fontány z roku 2010 zachycuje dvě velmi odlišné zkušenosti. Geolog a přírodovědec Václav Cílek mluvil o fyzické a psychické stránce pobytu a nejvýraznější vzpomínku spojil s obyčejným zvukem deště na střeše.
Malíř Sabahudin Dino Čečo vstoupil do stejného prostoru s plánem tvořit. Po týdnu z něj vynesl přesně sto kartonů kreseb. První den podle vlastních slov nepracoval a odpočíval, další dny kreslil téměř stále. Tma se tak v jednom případě ozvala přes déšť, v druhém se proměnila ve fyzickou hromadu obrázků.
Do konce prvního roku prošly vilou desítky lidí. Starší zpravodaj uvádí dvacet hostů, pozdější podzimní číslo už dvaatřicet — přesně šestnáct žen a šestnáct mužů. Termíny na následující rok byly v době vydání obsazené.
I déšť na střeše zní v absolutní tmě jinak, krásně.
Václav Cílek po pobytu ve Vile Mátma
Den se poznával podle vlaku, psa a příchodu jídla
Nejkonkrétnější obraz prvního roku zanechala Andrea Adamová, která se podílela na marketingu a prezentaci nové terapie a v listopadu 2010 ji sama absolvovala. Její zápis nepřeskakuje rovnou k velkým závěrům. Popisuje hledání hrnku, počítání kroků, otevřené dveře rozpoznané proudem vzduchu i potřebu vytvořit si ve tmě vlastní rytmus.
Den a noc rozeznávala podle zvuků zvenku: projíždějícího auta, houkání vlaku nebo štěkání psa. Dalším předělem byl příjezd služby s jídlem a návštěva opatrovníka. Odhadovala, že více než polovinu týdne prospala; zbytek vyplňovaly běžné úkony, psaní, cvičení a dlouhé chvíle v polohovacím křesle.
Silnou částí zápisu je jídlo. Ne kvůli jídelníčku, ale kvůli změně pozornosti: každé jídlo pro ni bylo čichovým, chuťovým a někdy i hmatovým zážitkem. Právě tyhle malé situace ukazují pobyt přesněji než obecné sliby — jako týden, ve kterém se i obyčejné věci musí dělat pomalu a vědomě.
Občas jako medvěd uložený k zimnímu spánku.
Andrea Adamová, Tma na vlastní oči
Vila stojí sama, ale nikdy nebyla bez zázemí
Vila Mátma leží na okraji vzrostlého lesoparku, přesto je pořád součástí velkého rehabilitačního areálu. Dnešní centrum uvádí šest léčebných domů a více než tři tisíce pacientů ročně. Tma je tu jednou z procedur centra vedle běžné léčebné rehabilitace, nikoli samostatným pobytem mimo areál.
To se propisuje i do průběhu pobytu. Současná prezentace uvádí spojení s terapeutem i lékařem v sousedním léčebném domě a nepřetržitou lékařskou službu. Čeladná tím stojí na opačném konci spektra než malá soukromá místa: hlavní rozdíl není v názvu pokoje, ale v institucionálním zázemí kolem něj.
Oficiální film o pracovišti celostní terapie vznikl před více než deseti lety. Nevede diváka samotnou Vilou Mátma, ale ukazuje širší prostředí centra a práci, do které byla terapie tmou začleněna.
Starší oficiální film představuje širší pracoviště, ve kterém Andrew Urbiš působí. Není to prohlídka Vily Mátma, ale dobový pohled na prostředí a přístup, z něhož čeladenská terapie tmou vyrostla.
Od prvního pokusu zůstal u vily stejný průvodce
Čeladenský příběh se za šestnáct let proměnil, jedna osoba v něm ale zůstává. Andrew Urbiš byl u desetidenního pokusu v krytu, v únoru 2010 jako první vyzkoušel nově upravenou vilu a současný web ho stále uvádí jako odborného terapeuta a opatrovníka.
Mezitím absolvoval další pobyty; oficiální profil zmiňuje jako nejdelší padesát dní. Jeho role proto není připojeným jménem v kontaktech. Vila Mátma je od svého vzniku spojená s jedním konkrétním člověkem, který nejdřív zkoušel tmu sám na sobě a teprve potom ji začal provázet pro ostatní.
Právě v tom je Čeladná mezi českými pobyty neobvyklá. Za dveřmi je jeden zatemněný apartmán, kolem něj ale více než stoletá tradice léčebného areálu — a mezi oběma světy stojí průvodce, který byl u úplného začátku.